Nejvyšší soud ČR
www.konopijelek.cz
Dovolání vedoucího výzkumu Konopí je lék Mgr. Dušana Dvořáka Nejvyššímu soudu ČR celkem 8x od 1.1.2010 obviněného za nedovolenou výrobu konopných drog
Podklady Nejvyššímu soudu ČR, podatelna NS ČR dne 21.7.2016, k odmítavým rozhodnutím o kárných podnětech na soudce senátů č.j. 8 Tdo 1231/2011, 11 Tdo 181/2015 a 6 Tdo 323/2016 č.j. S 265/2016, S 316/2016, S 456/2016 a 1 Ntn 170/2016 NAJDETE ZDE
Usnesení Nejvyššího soudu ČR o údajné nedůvodnosti dovolatele Mgr. Dušana Dvořáka k položení předběžné otázky Soudnímu dvoru mají č.j. 8 Tdo 1231/2011, 11 Tdo 181/2015a 6 Tdo 323/2016 a usnesení nejvyššího soudu k porušení zákona vůči dovolateli Mgr. Dušanu Dvořákovi státním zástupcem OSZ v Prostějově Mgr. Ivo Černíkem má č.j. 3 Tz 1/2012 a usnesení nejvyššího soudu k porušení zákona soudkyní OS v Prostějově JUDr. Adélou Pluskalovou č.j. 6 Tdo 1493/2014.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 9 T 5/2016-948 ze dne 27.2.2017 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 11 To 48/2017-1036 ze dne 12.6.2017
Nejvyšší soud České republiky
prostřednictvím
Krajského soudu v Hradci Králové
Krajského soudu v Hradci Králové
Elektronicky
datovou schránkou
Obžalovaní: 1. Miroslav
Kočíř, nar. 29.11.1957
trvale bytem Klášterec nad Orlicí 228, PSČ
561 82
2. Jana Kočířová, nar. 26.7.1963
trvale bytem Klášterec nad Orlicí 228, PSČ
561 82
Dovolání
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové č.j. 9 T 5/2016-948 ze dne 27.2.2017
a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
č.j. 11 To 48/2017-1036 ze dne 12.6.2017
Přílohy dle textu
I.
Obhájci obžalovaného č. 1 byl dne 29.8.2017
doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 11 To 48/2017-1036 ze
dne 12.6.2017. Rozsudkem byl z podnětu podaných odvolání
napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 9 T
5/2016-948 ze dne 27.2.2017 zrušen v celém rozsahu a
obžalovaní byli uznáni vinnými z nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku,
ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku.
Obžalovaný č. 1 za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody
v trvání tří roků, přičemž výkon tohoto trestu mu byl
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků,
současně byl nad obžalovaným č. 1 vysloven dohled probačního
úředníka a byl mu uložen trest propadnutí věci, a to osobního
motorového vozidla zn. Citroen C-Crosser, VIN: VF7VV4HNH8U969592,
r.z. 5E2 9904 stříbrné barvy včetně klíčů, dále bylo oběma
obžalovaným uloženo zabrání věcí vyjmenovaných v rozsudku.
II.
Obžalovaný č. 1 tímto podává proti
zmíněnému rozsudku co do všech jeho výroků v zákonné lhůtě
toto
d o v o l á n í .
Přípustnost dovolání je dána tím, že
jsou splněny podmínky ust. § 265a odst. 1, 2 trestního řádu
(napadeno je pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci
samé a napadené rozhodnutí je rozsudkem, jímž byl obžalovaný
uznán vinným a byl mu uložen trest).
Důvodem
pro podání dovolání je to, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení, tedy důvod dle § 265b odst. 1 písm.
g) trestního řádu a dle
§ 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, protože v
rozhodnutích některé výroky chybí nebo jsou neúplné,
III.
Podle odborné literatury (Šámal, P. a kol.
Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck,
2013, s. 3165) dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1
písm. g) může být případ, když právní závěry soudu jsou v
tzv. extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními
nebo pokud z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi
skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na
straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp.
případy, když jsou učiněná skutková zjištění soudů v
extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. ÚS 34/1995-n.,
ÚS 79/1995-n., ÚS 91/2004-n., ÚS 22/2005-n. atd.). Tyto argumenty
totiž používá Ústavní soud k odůvodnění své vlastní
rozhodovací praxe, při které z podnětu ústavních stížností
výjimečně zasahuje do rozhodnutí obecných soudů, pokud má
takový extrémní nesoulad za následek porušení základních práv
a svobod ve smyslu dotčení principů řádného a spravedlivého
procesu, jak vyplývají z čl. 36 odst. 1 LPS, jakož i z čl. 1 Úst
(viz souhrnně zejména ÚS 172/2004-n.), a obdobně je používají
i některá rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007 sp. zn. 3 Tdo 668/2007,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. 5 Tdo
1273/2007).
Obžalovaní mají za to, že v jejich
případě se jedná právě o shora uvedený případ. Soudy prvního
i druhého stupně totiž uznali obžalované vinnými z nedovolené
výroby a jiného nakládání omamnými a psychotropními látkami a
s jedy, když neuznal obhajobu, že obžalovaní pěstovali
konopí pouze pro svou potřebu a že jej užívali pro léčebné
účely (v podobě masti, Fénixových slz, koření a inhalací).
Tato obhajoba dle soudu byla vyvrácena tím, že:
-
SMS zprávami údajně bylo prokázáno, že obžalovaný č. 1 prodával sušinu konopí třetím osobám, zejména osobě polské národnosti vystupující pod jménem Rafal
-
množství vypěstovaného konopí údajně bylo tak velké, že nemohlo být spotřebováno pouze obžalovanými.
Ad 1)
Na str. 16 rozsudku Vrchní soud v Praze
uvádí, že „váhový objem objednávky se přímo shoduje
s tím, co bylo u obžalovaného Kočíře nalezeno jako hotová
droga. Jeho obhajoba ohledně toho, že v SMS zprávě se bavili
o jakýchsi LED svítidlech se tak jeví jako nevěrohodná“.
V SMS zprávě byl údaj „1526“ (bez uvedení jednotky). U
obžalovaného č. 1 však bylo nalezeno pouze 1478,5 g sušiny
konopí. 1526 není totéž, co 1478,5. Skutkový závěr Vrchního
soudu v Praze tedy je v tomto směru v příkrém
rozporu s provedenými důkazy.
Pokud se nějaká SMS komunikace týkala
vajíček, patrně se jednalo o SIM kartu, kterou obžalovaný č. 1
koupil i s telefonem v bazaru a obsah nebyl vymazán. Ve
spisu je několik SIM karet a paměťových karet, které zjevně
užíval někdo jiný než obžalovaný č. 1. Časový odstup mezi
SMS komunikací o vajíčkách a zatčením obžalovaných je přitom
dostatečně velká na to, aby telefon mohl mezitím změnit
majitele.
Soudy obou stupňů přitom jiné důkazy o
obchodování s konopím nemají (nepočítáme-li udání od
Jiřího Jarůška, kterého se orgány činné v trestním
řízení neobtěžovaly najít a vyslechnout, resp. obvinit, neboť
i on měl pěstovat konopí, avšak nikoli za účelem vlastní
léčby, ale za účelem prodeje v podobě marihuany).
Ad 2)
Dále Vrchní soud v Praze na str. 16
svého rozsudku uvádí, že „zásadní pro posouzení jejich
trestní odpovědnosti je zde obrovské množství pěstovaných
rostlin, které zásadním způsobem převyšuje jejich případnou
vlastní spotřebu“.
Co se týče množství vypěstovaného konopí,
vycházely soudy obou stupňů ze závěrů odborného vyjádření
Ing. Josefa Beneše z oboru zemědělství, odvětví pěstování
rostlin. Autor odborného vyjádření však nemůže být odborníkem
v oboru pěstování konopí, neboť pěstování konopí je
zakázané. Jeho vědomosti by mohly být získány tedy pouze
z odborné literatury. Žádnou odbornou literaturu či jiné
zdroje však autor ve svém odborném vyjádření neuvádí. Jeho
vyjádření tak je naprosto nepřezkoumatelné a nutně tak musí
být nepřezkoumatelné každé soudní rozhodnutí, které své
závěry o takové odborné vyjádření opírá. Přezkoumatelnost
rozhodnutí přitom je jednou z podmínek spravedlivého procesu
ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Odborné vyjádření z oboru zemědělství
rovněž obsahuje řadu dalších vad. Zejména obsahuje výpočty
množství konopí, které údajně bylo a mohlo být vypěstováno,
avšak tyto výpočty se vůbec neopírají o důkazní materiál
nalezený u obžalovaných při domovní prohlídce. Z odborného
vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, vypracovaného
Policií ČR, KŘP Královéhradeckého kraje, Odborem
kriminalistické techniky a expertiz, dne 23.4.2015, však vyplývá,
že rostliny zabavené při domovní prohlídce u obžalovaných byly
sušeny při teplotě 20°C po dobu 6 dní (což je dle mínění
obžalovaných příliš málo, aby došlo ke skutečnému usušení)
a poté bylo zjištěno, že stopa č. 69 (rostliny o průměrné
výšce 80 cm) obsahuje průměrně 12,6 g upotřebitelné sušiny na
jednu rostlinu, stopa č. 79 (rostliny o průměrné výšce 120 cm)
obsahuje průměrně 28,1 g upotřebitelné sušiny na jednu rostlinu
a stopa č. 84 (rostliny o průměrné výšce 105 cm) obsahuje
průměrně 17,5 g upotřebitelné sušiny na jednu rostlinu. To je
několikanásobně méně, než s čím kalkuluje Ing. Beneš, který
počítal s 53 g, resp. 55 g použitelného materiálu v suchém
stavu na jednu rostlinu, přičemž počítal s průměrnou výškou
jedné rostliny 105 cm (str. 6 a 7). Ing. Beneš tedy zjevně
nevycházel z konkrétních podmínek, ale prováděl své výpočty
(nebo pouze překopíroval podstatnou část odborného vyjádření
zpracovaného v jiné věci) naprosto nezávisle na tom, co bylo u
obžalovaných nalezeno.
Dle odborného vyjádření z oboru
kriminalistika, odvětví chemie, činila celková hmotnost
upotřebitelné sušiny konopí ve všech zajištěných stopách
celkem 9.963,25 g. Po odečtení sušiny získané při domovní
prohlídce v Pardubicích (46 g) to činí 9.917,25 g upotřebitelné
sušiny. Dále je nutno ještě odečíst:
-
2792 g masti (stopa č. 29 v č.p. 228)
-
975 g a 546 g drtě (stopa č. 43/1 a 43/2 č.p. 228) určené do masti
-
129,8 g (stopa č. 71 v č.p. 228), 24,9 g (stopa č. 92 v č.p. 228) a 96,5 g (stopa č. 96 v č.p. 228) odpadu z listí
-
1505 g (stopa č. 1 v č.p. 86), 43,7 g (stopa č. 2 v č.p. 86), 1090 g (stopa č. 3 v č.p. 86), 110,3 (stopa č. 8 v č.p. 86) a 633 (stopa č. 37 v č.p. 228) odpadu (stonky, kořeny, zbytky zeminy…).
To vše bylo počítáno stejně jako
upotřebitelná sušina, ač u těchto stop nelze dosáhnout
psychotropních účinků, případně jen zcela nepatrných.
Upotřebitelná sušina (vč. pěstovaných rostlin) nalezená při
domovních prohlídkách v domech č.p. 228 a č.p. 86 v Klášterci
nad Orlicí tak činila nanejvýš 1971,05 g, nikoli oběma soudy
uvedených 3.250,7 g. I v tomto směru jsou skutková zjištění
soudu v příkrém rozporu s provedenými důkazy.
Sice se nabízí námitka, že kdyby se
zabavené rostliny nechaly dopěstovat, mohlo být získáno mnohem
větší množství sušiny, avšak nutno podotknout, že úspěšnost
dopěstování je nejistá a že způsob sušení provedený při
zpracovávání odborného vyjádření z oboru kriminalistika,
odvětví chemie, je dle názoru obžalovaných nedostatečný
(obvykle se suší při teplotě alespoň 25°C) a nepřezkoumatelný
(míra usušení je velmi závislá i na vlhkosti vzduchu, která
patrně vůbec nebyla sledována).
I zde je nutno zmínit závěry nálezu
Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 299/06 ze dne 30.4.2007 (ten se
sice týkal znaleckého posudku, avšak pro odborné vyjádření
nepochybně níže uvedené závěry platí o to více):
„Znalecký posudek je nepochybně
významným druhem důkazních prostředků a v rámci dokazování v
trestním řízení mu přísluší významné místo. Nelze však
pustit ani na okamžik ze zřetele, že ze stěžejních zásad
dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek
kritického hodnocení všech důkazů včetně znaleckého posudku.
Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý
jiný důkaz, ani on nepožívá žádné větší důkazní síly, a
musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní
korektnosti, ale též věcné správnosti. Tato zásada je běžně
uznávána v odborné procesualistické literatuře (srov. např.
Šámal, P. in: Trestní právo procesní. 2. vyd. Praha: C. H. Beck
2003, str. 451; Mathern, V.: Znalecký posudok ako dôkazný
prostriedok v československom trestnom konaní. Bratislava: Veda
1976, str. 109 a násl.), v judikatuře obecných soudů (srov. např.
č. 40/1969 Sb. rozh. tr., č. 40/1972 Sb. rozh. tr.) i v judikatuře
Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 77/01, Sb. n.
u., svazek 23, nález č. 104).
Hodnotit je třeba celý proces utváření
znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání,
opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání,
věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje
své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob
vyvozování závěrů znalce. Ústavní soud si je vědom toho, že
požadavek, aby orgán činný v trestním řízení hodnotil mj. též
odbornou správnost znaleckého zkoumání a odbornou odůvodněnost
závěrů znaleckého posudku, je velmi náročný. Uznává také
správnost názoru, že orgán činný v trestním řízení nemůže
sám nahradit odborné závěry znalce svými laickými názory. Je
však třeba trvat na povinnosti orgánů činných v trestním
řízení hodnotit znalecký posudek ze všech aspektů shora
naznačených, včetně jeho odborné správnosti. Ponechávat bez
povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a slepě
důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích
popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle jeho
vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet
odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na
znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek
akceptovat.
Vyvstanou-li pochybnosti o věcné
správnosti znaleckého posudku, je orgán činný v trestním řízení
povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací (§
2 odst. 4, 5 trestního řízení), pokusit se odstranit vzniklé
pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných
skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého
posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle
pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného.“
Obžalovaní tak mají za to, že jejich
obhajoba spočívající v tom, že konopí pěstovali pro
vlastní léčbu, nebyla vyvrácena. Z toho důvodu je nutno
aplikovat závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v usnesení
sp. zn. 3 Tdo 52/2008, v němž se uvádí, že pokud byla
„rostlina konopí setého pěstována a dále zpracovávaná
výlučně pro potřeby alternativní léčby, pak s ohledem i na
ostatní okolnosti mající vliv na konkrétní společenskou
nebezpečnost činu lze učinit závěr, že není naplněn
materiální znak takového činu“. Judikát vychází z
materiálního pojetí trestného činu, jak bylo zakotveno v
předchozím trestním zákoně č. 140/1961 Sb. platném do
31.12.2009. Stávající trestní zákoník č. 40/2009 Sb. nahradil
materiální pojetí trestného činu zásadou subsidiarity trestní
represe zakotvenou v § 12 odst. 2 TZ, která má podobný obsah.
Ad 3)
Obhajoba zcela jednoznačné prospěšnosti
cannabisterapie oběma obžalovaným, zejména pak obžalované
č.2, nebyla vůbec zohledněna a řádně projednána přes fakta
doložená lékaři a z hlediska zajištění léčiva přes naprosto
pochopitelnou přirozenou lidskou potřebu a soucit manžela
pomoci trpící manželce. Je -li jediný účinný lék cenově a
složením zcela nedostupný, nelze konat jinak nejen z hlediska
§ 150 v souladu s §§ 28 a 31,odst. 1 trestního zákoníku a
poskytnutí účinné pomoci trpícímu. Obžalovaní jsou řádně
registrovaní členové výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The
Cure).
Aktuálně je léčivé konopí skrze lékárnu
v ceně dle spotřeby rodiny obžalovaných za cca 30 -
50.000,- Kč/měsíc nehrazených však zdravotními pojišťovnami.
Dostupný je zpravidla pouze jeden druh ze stovek
odlišně složených odrůd konopí s vysoce omamným samičím
květem (cca 20% kanabinoidu THC) a bez hlavního terapeutického
agens v konopí tlumícího
navíc omamný efekt kanabinoidu THC kanabinoidu CBD
(kanabidiolu).
Důkaz:
Viz www.sukl.cz
a tendry Státního úřadu pro kontrolu léčiv na dodávku
léčebného konopí od účinnosti novely č. 50/2013 Sb. dne
1.4.2013 – 2.11.2017
Takové jednání státním orgánům zapovídá
čl. 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech, neboť je v
důsledku mučením, nejen u onkologických onemocnění s následky
předčasné a bolestné smrti.
Důkaz
-
Rozhodnutí odborné společnosti Konopí je lék, z.s. ze dne 1.června 2017 k odvolacímu řízení dne 12.6.2017 u Vrchního soudu v Praze v zastoupení statutárního zástupce MUDr. Aleše Skřivánka, Ph.D pro asociaci Cannabis is The Cure,z.s. zastupující členy výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The Cure) a zřizovatele Edukativní konopné kliniky o zhoršení zdravotního stavu obžalované č. 2 a nedůvodnost probačního dohledu obžalovaných
-
Výpis rejstříku právnických osob s cíli a jednateli odborné společnosti Konopí je lék,z.s.
-
Výpis rejstříku právnických osob s cíli a jednateli asociace Cannabis is The Cure,z.s.
-
Usnesení, trestní podněty a žádosti zřizovatelů Edukativní konopné kliniky o policejní ochranu výzkumu Konopí je lék /Cannabis is The Cure) od 12.8.2010 do 14.5.2016
-
Osvědčení Úřadu vlády ČR ze dne 25.května 2011 k vysoké odborné kvalifikaci vedoucího výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The Cure) adiktologa Mgr. Dušana Dvořáka
Ad 4)
Exekuované množství terapeutického
materiálu obžalovaných
zcela odpovídá terapeutickým potřebám rodiny obžalovaných, což
nebylo rovněž zohledněno.
Důkaz:
-
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2008 sp. zn. 3 Tdo 52/2008.
-
Vyhláška č. 236/2015 Sb., o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití
Dle výše uvedené judikatury nejvyššího
soudu bylo zabaveno (přepočteně) a uznáno jako odpovídají léčbě
pro jednu osobu/rok cca 13 kilogramů léčivého konopí (dle
obžaloby tzv. toxikomanického materiálu). Nejvyšším soudem dne
30.ledna 2008 v plném rozsahu osvobozená Mária Brodská byla však
i přes judikaturu netrestnosti cannabisterapie v následujících
letech opakovaně obviněna za nedovolenou výrobu konopných
drog/léčiv a byly jí i přes důkazy doložené zhoršení
zdravotního stavu exekuovány majetky k léčbě (konopí),
v dubnu 2012 Mária Brodská spáchala sebevraždu.
Obžalovaná
č. 2 má dlouhodobé chronické onemocnění úspěšně léčené
konopím, což lékaři doložili. Vyhláška č. 236/2015
Sb. stanovuje limit 180 gr. cannabis flos/měsíc, ti. cca 2,2 kg
cannabis flos/rok. Cannabis flos představuje cca 1/5 váhy cannabis
herba (tzv. toxikomanického materiálu), tzn. cca 10 kg za rok
(venkovního pěstování)/ úrodu (tzv. indoorového pěstování).
Rozhodně
nelze uznat jako
odborně obhajitelné a jako pro obžalovanou č. 2 terapeuticky
účinné,
pokud jsou dosud
vždy zcela neúspěšné tendry
na dodávku léčivého konopí Státního ústavu pro kontrolu léčiv
spojeny poptávkou (90%) pouze a jen odrůdy konopí (fy Bedrocan) s
obsahem cca 20% THC
téměř bez jakéhokoliv kanabinoidu CBD, který žalobkyni č. 2
pomáhá!
Důkaz:
-
Rozhodnutí předního světového experta výzkumu cannabisterapie, vědce Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, doc. RNDr. Lumíra Ondřeje Hanuše, Dr.Sc., nositele čestného doktorátu Univerzity Palackého v Olomouci k výše uvedeným důkazům v rozhodnutí vedoucímu výzkumu Mgr. Dušanu Dvořákovi a asociaci Cannabis is The Cure,z.s. ze dne 13.března 2015
-
Rozhodnutí přednosty Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, nejstarší nemocnice na světě s výzkumnou tradicí a objevy cannabisterapie doc. RNDr. Petera Ondry, CSc. ze dne 24. září 2014 k výše uvedeným důkazům
Ad 5)
V
rozhodnutích Vrchního soudu v Praze č.j. 11 To 48/2017 ze dne
12.6.2017, Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 9 T 5/2016 ze
dne 27.2.2017, Vrchního soudu v Praze č.j. 11 To 96/2016 ze dne
9.11.2016 se nalézací
soudy vůbec nevypořádaly projednáním
požadavků asociace Cannabis is The Cure,z.s. jako
oprávněných účastníků řízení.
Krajský soud v Hradci Králové a odvolací
Vrchní soud v Praze odmítal tyto skutečnosti obžalovaným a
asociaci Cannabis is The Cure,z.s. od 9.11.2016 – 12.6.2017
odůvodnit.
Návrhy
a požadavky asociace Cannabis is The Cure,z.s. zasílané opakovaně
jak Vrchnímu soudu v Praze již k odvolacímu řízení dne
9.11.2016 byly zasílány paralelně Vrchnímu státnímu
zastupitelství v Praze, které je však v rozporu s zásadami
dokazování pouze
předávalo Vrchnímu soudu v Praze, ten je však neprojednal.
Důkaz:
-
Rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 12.12.2016 č.j. 1 VZT 2/2016–121
IV.
Obžalovaní jsou přesvědčeni, že jejich
jednání nevykazovalo znaky trestného činu, soud tedy jejich
jednání nesprávně právně posoudil. Nenakládali totiž s
omamnými a psychotropními látkami nedovoleně ve smyslu § 283
odst. 1, 3 písm. c) zákona trestního zákoníku, tj. bez povolení
k nakládání s uvedenými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách (dále jen „ZoNL“), neboť
z důvodu nadřazenosti práva Evropské unie (dále jen „EU“
nebo „Společenství“) nelze na ně nahlížet, že by konali
nedovoleně ve smyslu uvedeného ustanovení trestního zákoníku,
tj. že by konali bez povolení ve smyslu výše uvedených
ustanovení ZoNL, a to z následujících důvodů, které potvrzuje
usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5.10.2017 č.j. III. ÚS
3354/2016, bod 34.
Ačkoliv § 24 ZoNL zakazuje pěstování
konopí a tím de facto znemožňuje vydání povolení k
nakládání s konopím dle § 4 a § 8 uvedeného zákona, doznal
tento absolutní prohibiční režim odchylky v podobě zákona č.
50/2013 Sb. Zákon č. 50/2013 Sb., kterým se mění zákon o
léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon
o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon o správních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, tzv. zákon „konopí do
lékáren“ (dále jen „ZKdL“), jež zavedl s účinností od 1.
března 2014 legální režim pěstování konopí k lékařským
účelům v podobě zejména nově zavedených § 24a a § 24b ZoNL a
§ 79a ZKdL (dále jen „sporná ustanovení ZkdL“).
Podmínky pro pěstování konopí za
lékařskými účely stanovené sporná ustanovení ZKdL jsou na
základě ustálené judikatury Soudního dvora založené na
rozsudku ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 54, vůči
obžalovanému a obžalované nevymahatelné z důvodu, že
představují tzv. technický předpis ve smyslu směrnice Evropského
parlamentu a Rady 98/34/ES, který, ačkoli měl, tak nebyl Evropské
komisi (dále jen „Komise“) oznámen.
K uvedenému závěru je třeba dospět na
základě následujících skutečností:
Ustanovení § 24a a § 24b ZoNL představují
čistě národní právní úpravu, tj. jejich přijetí není žádným
způsobem požadováno unijními právními předpisy, což by vedlo
ke zproštění ČR od povinnosti oznámit ZKdL Komisi dle čl. 10
odst. 1 první odrážka směrnice 98/34/ES.
V případě § 24a a § 24b ZoNL se jedná o
technický předpis v podobě tzv. jiného požadavku ve smyslu čl.
1 bod 3 ve spojení s bodem 9 směrnice 98/34/ES, jehož neoznámení
ve fázi návrh předpisu podléhá sankci nevymahatelnosti.
Dle čl. 1 odst. 3 směrnice se „jiným
požadavkem“ rozumí „požadavek […] kladený na výrobek
zejména z důvodu ochrany spotřebitelů […], který má vliv na
jeho spotřební cyklus po jeho uvedení na trh, […], pokud tyto
podmínky mohou významně ovlivnit […] uvedení na trh“ daného
výrobku.
Je nesporné, že § 24a a § 24b ZoNL stanoví
požadavky na určitý výrobek, a sice konopí za léčebnými
účely, uložené především z důvodu ochrany spotřebitelů.
Dále se požadavky § 24a a § 24b ZoNL týkají
používání výrobku ve smyslu čl. 1 bodu 9 směrnice 98/34/ES.
Mimoto se požadavky § 24a a § 24b ZoNL
týkají životního cyklu daného výrobku (konopí za léčebnými
účely) po uvedení na trh. V předmětné věci dochází k uvedení
výrobku na trh (nejpozději) při dodání konopí za léčebnými
účely Státním úřadem pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“)
provozovateli lékáren dle § 24 odst. 2 ZoNL.
To zcela odpovídá definici nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/765/ES, kterým stanoví
požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění
výrobků na trh stanovující obecnou definici pojmu „uvádění
na trh“ definovaného jakožto „první dodání výrobku na trh“
(čl. 2 bod 2 daného nařízení), pod kterým je třeba rozumět
„dodání výrobku k distribuci […] na trh […] v rámci
obchodní činnosti, ať už za úplatu nebo bezplatně“ (čl. 2
bod 1 daného nařízení).
Je nesporné, že při dodání konopí za
léčebnými účely Státním úřadem pro kontrolu léčiv (dále
jen „SÚKL“) provozovateli lékáren dochází k dodání výrobku
k distribuci na trh ve smyslu výše uvedeného. Tato činnost je
vykonávaná za úplatu, jak vyplývá z § 24b odst. 2 ZoNL, jež
stanovuje cenu za převod konopí provozovateli lékárně. Stejně
tak je třeba na SÚKL v předmětném ohledu nahlížet jakožto
vykonávající obchodní činnost v podobě subjektu, kterému byl
státem svěřen obchodní monopol ve smyslu čl. 37 Smlouvy o
fungování EU, což jednoznačně dokládá, že z hlediska unijního
práva SÚKL v předmětném ohledu vykonává obchodní činnost ve
smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení č. 2008/765/ES.
Sporná ustanovení ZKdL dále představují
„podmínku“ vztahující se na používání dotčeného výrobku
(konopí), která může významně ovlivnit jeho uvedení na trh. V
této souvislosti je zřejmé, že distribuční monopol lékáren na
základě sporných ustanovení ZKdL (viz např. výraz v § 24b ZoNL
o dodávce konopí „výhradně provozovateli lékárny k přípravě
léčivých přípravků“) zásadním způsobem ovlivní uvedení
na trh léčebného konopí v porovnání se stavem, kdyby bylo volně
obchodovatelné za tržních podmínek nabídky a poptávky. Nutno si
uvědomit, že konopí je samo o sobě léčebné, tj. pro jeho
léčebné vlastnosti není třeba farmaceutického zpracování.
Státní požadavek v podobě dodání konopí vybranými dodavateli
SÚKL, jež jej dále dodá do lékáren, nemá samo o sobě léčebnou
hodnotu, ale má zabránit legálnímu pěstování, užívání a
obchodovatelnosti konopí za léčebnými účely, čímž
jednoznačně významně ovlivňuje uvedení na trh v porovnání s
ostatními volně obchodovatelnými výrobky.
Za účelem předejít účelovému argumentu,
že konopí je omamnou látkou a tudíž nelze na ni nahlížet jako
na běžný výrobek, lze jednoduše odkázat na rozsudek Soudního
dvora ve věci C-137/09 Josemans, zejména body 37 až 41, v jehož
rámci Soudní dvůr potvrdil význam omamných látek jako je konopí
za léčebnými účely a i jejich a priori obchodovatelnost
podléhající přezkumu unijním soudem z hlediska unijního práva.
Uvedené tvrzení o nutnosti oznámit ZKdL byla
i potvrzena Parlamentním institutem Poslanecké sněmovny v březnu
2012.
Nelze tak než dospět k závěru, že sporná
ustanovení ZKdL představují technický předpis v podobě tzv.
jiného požadavku ve smyslu čl. 1 bod 3 ve spojení s bodem 9
směrnice 98/34/ES, jehož neoznámení ve fázi návrh předpisu dle
čl. 8 směrnice 98/34 vede k jejich nevymahatelnosti vůči
obžalovanému, na kterého tak nelze hledět v tom smyslu, že
nakládal nedovoleně s omamnými a psychotropními látkami ve
smyslu § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona trestního
zákoníku, resp. bez povolení k nakládání s uvedenými látkami
ve smyslu § 4 a § 8 ZoNL.
Obžalovaný č. 1 dále namítá
nevymahatelnost ustanovení § 1 odst. 1 ve spojení s přílohou 1,
§ 1 odst. 2 ve spojení s přílohou 2 a § 2 ve spojení s přílohou
3 vyhlášky č. 221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro
předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně
připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro
léčebné použití, jež je ratione temporis na předmětnou
věc aplikovatelná.
Ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č.
221/2013 Sb. stanoví ve spojení s přílohou č. 1 dané vyhlášky
jakostní požadavky na léčebné konopí a představuje tak
technickou specifikaci ve smyslu čl. 1 bod 2 směrnice 98/34/ES, tj.
první kategorii technického předpisu ve smyslu čl. 1 bod 9
směrnice 98/34/ES.
Ustanovení § 1 odst. 2 ve spojení s přílohou
2 dané vyhlášky stanoví jakostní požadavky na léčebné konopí
a představuje tak technickou specifikaci ve smyslu čl. 1 bod 2
směrnice 98/34/ES, tj. první kategorii technického předpisu ve
smyslu čl. 1 bod 9 směrnice 98/34/ES.
Ustanovení § 2 ve spojení s přílohou 3
vyhlášky 221/2013 Sb. umožňuje pouze lékaři předepisování
léčebného konopí a představuje tak jiný požadavek ve smyslu
čl. 1 bod 3 směrnice 98/34/ES, tj. druhou kategorii technického
předpisu ve smyslu čl. 1 bod 9 směrnice 98/34/ES.
Ačkoliv byla vyhláška č. 221/2013 Sb.
Komisi dle směrnice 98/34/ES oznámena, byla postoupena do
oznamovací procedury v tzv. naléhavém režimu dle čl. 9 odst. 7
směrnice 98/34/ES, jež umožňuje přijetí technického předpisu
bez nutnosti dodržet tříměsíční lhůtu dle čl. 9 odst. 1
směrnice 98/34/ES (viz body 11 a 12 notifikačního formuláře
zaslaného Českou republikou Komisi v rámci předmětného
oznámení.
Jakožto výjimka z běžného režimu
stanoveného čl. 9 odst. 1 směrnice 98/34/ES je třeba naléhavý
režim čl. 9 odst. 7 směrnice 98/34/ES použít restriktivně, tj.
pouze v míře nezbytně, přičemž důkazní břemeno přísluší
členskému státu.
Čl. 9 odst. 7 směrnice přitom zní:
„Odstavce 1 až 5 se nepoužijí, je-li členský stát z
naléhavých důvodů způsobených vážnými a nepředvídatelnými
okolnostmi, které souvisejí s ochranou veřejného zdraví nebo s
bezpečností, s ochranou živočichů nebo rostlin, nucen ve velmi
krátké lhůtě připravit technické předpisy tak, aby byly
neprodleně vydány a provedeny, aniž by byly možné jakékoli
konzultace.“
Je zřejmé, že při přijetí žádné
naléhavé důvody způsobené vážnými a nepředvídatelnými
okolnostmi související s ochranou zdraví neexistovaly.
Česká republika tudíž nebyla oprávněna
použít naléhavou proceduru čl. 9 odst. 7 směrnice 98/34/ES při
přijetí vyhlášky č. 221/2013 Sb. Na danou vyhlášku je tedy
třeba nahlížet ve smyslu, že nebyla řádně Komisi oznámena dle
čl. 9 odst. 1 směrnice 98/34, a tudíž jsou výše uvedena
ustanovení této vyhlášky vůči obžalovanému č. 1
nevymahatelná a nelze na něj hledět v tom smyslu, že nakládal
nedovoleně s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu § 283
odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona trestního zákoníku, resp. bez
povolení k nakládání s uvedenými látkami ve smyslu § 4 a § 8
ZoNL.
Nad rámec uvedeného se obžalovaný č. 1
domnívá, že česká právní úprava nekonzistentním a
nepřiměřeným způsobem omezuje volný pohyb léčebného konopí,
čímž porušuje čl. 34 Smlouvy o fungování EU, jež zaručuje
jednotlivcům svobodu volného pohybu zboží.
Důvod je ten, že vnitrostátní právní
úprava v podobě zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb.,
stanoví požadavky na jakost léčebného cannabis, které je de
facto třeba dovážet z Nizozemska, kde je pěstované k omamným
účelům, a které je prokazatelně méně vhodné pro léčebné
použití než jiné (vnitrostátní či dovezené) odrůdy cannabis
včetně zcela neomamných odrůd cannabis a neomamných metod
aplikace omamného cannabis, jejichž léčebné použití je naopak
zakázáno.
Dle názoru obžalovaného č. 1 brání čl.
34 Smlouvy o fungování EU skutečnosti, že Soudní dvůr v
rozsudku ve věci C-137/09 Josemans explicitně uznal přípustnost
používání omamných látek, jako je cannabis, k léčebným a
výzkumným účelům (viz výše), uvedené české právní úpravě,
která zcela nekonzistentně umožňuje pouze použiti nevhodného
léčebného cannabis (dovezeného z Nizozemska) sloužícího
primárně k omámení a pod hrozbou trestní sankce zakazuje veškeré
pěstování, výzkum a užívání jiných (vnitrostátních či
dovezených) odrůd cannabis vhodnějších k léčebnému použití.
V.
Subsidiárně obžalovaní požadují, aby soud
předložil Soudnímu dvoru žádost o řízení o předběžné
otázce dle čl. 267 Smlouvy o fungování EU týkající se souladu
českých právních předpisů s právem Společenství. Dle názoru
obžalovaných by Soudnímu dvoru měly být předloženy tyto
otázky:
-
Je třeba čl. 9 směrnice 98/34/ES vykládat v tom smyslu, že brání v použití naléhavé procedury dle odst. 7 uvedeného ustanoveni v případě vnitrostátní úpravy, jako je vyhláška č. 221/2013 Sb., kterou se stanovuji podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem cannabis pro léčebné použiti, jejímž prostřednictvím jsou stanoveny požadavky na jakost léčebného cannabis a další požadavky na toto zboží?
-
Představuje § 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že umožňuje pěstování konopí pouze vybraným dodavatelům a požaduje, aby veškerý vypěstovaný cannabis pro léčebné použiti byl předán Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, který jej dodá do lékáren, jež jsou jako jediné oprávněny konopí vydávat, technicky předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanoveni nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 8 a 9 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
-
Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungováni EU vykládat v tom smyslu, že bráni vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., neboť tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví požadavky na jakost léčebného cannabis, které je de facto třeba dovážet z Nizozemska, kde je pěstované k omamným účelům, a které je prokazatelně méně vhodné pro léčebné použiti než jiné (vnitrostátní či dovezené) odrůdy cannabis včetně zcela neomamných odrůd cannabis a neomamných metod aplikaci omamného cannabis, jejichž léčebné použiti je naopak zakázáno?
-
Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-137/09 Josemans explicitně uznal přípustnost používání omamných látek, jako je cannabis, k léčebným a výzkumným účelům, vykládat v tom smyslu, že bráni vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje pouze použiti nevhodného léčebného cannabis (dovezeného z Nizozemska) sloužícího primárně k omámení a pod hrozbou trestní sankce zakazuje veškeré pěstování, výzkum a užíváni jiných (vnitrostátních či dovezených) odrůd cannabis vhodnějších k léčebnému použiti?
VI.
S ohledem na výše uvedené obžalovaní
navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v
Hradci Králové č.j. 9 T 5/2016-948 ze dne 27.2.2017 i rozsudek
Vrchního soudu v Praze č.j. 11 To 48/2017-1036 ze dne 12.6.2017 a
sám rozhodl tak, že obžalované zprostí obžaloby v celém
rozsahu, případně že přikáže věc k novému projednání
a rozhodnutí (v takovém případě nechť dovolací soud nařídí,
aby soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu).
VI.
S ohledem na výše uvedené obžalovaní
navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v
Hradci Králové č.j. 9 T 5/2016-948 ze dne 27.2.2017 i rozsudek
Vrchního soudu v Praze č.j. 11 To 48/2017-1036 ze dne 12.6.2017 a
sám rozhodl tak, že obžalované zprostí obžaloby v celém
rozsahu. Důvodem naléhavosti rozhodnutí nejvyššího soudu je
nařízený probační dohled.
Manželé Kočířovi
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 23.2.2017, č.j. 61 T 1/2017 a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2017 č.j. 4 To 33/2017
Nejvyšší soud České
republiky
Dodatek
dovolání
obžalovaného Ing. Davida Č e c h m á n ka , nar. 25. 11. 1984 ve
Zlíně, trvale bytem Zlín, ul. Pod Vrškem č. p. 6411, proti
rozsudku Krajského soudu v Krajského soudu v Brně, pobočky ve
Zlíně, ze dne 23.2.2017, č.j. 61 T 1/2017 a proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2017 č.j. 4 To 33/2017
Důvodem pro podání dodatku
dovolání je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, tedy důvod dle § 265b
odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Obžalovaní:
-
obžalovaný č. 1. Ing. David Čechmánek, nar. 25.11.1984, bytem Zlín, Pod Vrškem 6411
-
obžalovaný č. 2 David Vybíral, nar. 27.11.1986, bytem Zlín, Lomená 6383
- bez příloh
I.
Podle odborné literatury (Šámal, P. a kol. Trestní řád.
Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3165) dovolacím
důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) může být případ, když
právní závěry soudu jsou v tzv. extrémním nesouladu s
vykonanými skutkovými zjištěními nebo pokud z odůvodnění
rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a
úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními
závěry na straně druhé, resp. případy, když jsou učiněná
skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými
důkazy (srov. ÚS 34/1995-n., ÚS 79/1995-n., ÚS 91/2004-n., ÚS
22/2005-n. atd.). Tyto argumenty totiž používá Ústavní soud k
odůvodnění své vlastní rozhodovací praxe, při které z podnětu
ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí
obecných soudů, pokud má takový extrémní nesoulad za následek
porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení principů
řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 odst.
1 LPS, jakož i z čl. 1 Úst (viz souhrnně zejména ÚS
172/2004-n.), a obdobně je používají i některá rozhodnutí
Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
4. 10. 2007 sp. zn. 3 Tdo 668/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 7. 11. 2007 sp. zn. 5 Tdo 1273/2007).
Obžalovaní mají za to, že v jejich případě se jedná právě o
shora uvedený případ. Soudy prvního i druhého stupně totiž
uznali obžalované vinnými z nedovolené výroby a jiného
nakládání omamnými a psychotropními látkami a jedy, když
neuznal obhajobu, že obžalovaní pěstovali konopí pouze pro svou
potřebu a že jej užívali jejich rodinní příslušníci pro
léčebné účely. Obžalovaní jsou doložitelně řádně
registrovaní členové výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The
Cure).
Obžalovaní tak mají za to, že jejich obhajoba spočívající v
tom, že konopí pěstovali pro vlastní potřebu a léčbu, nebyla
vyvrácena. Z toho důvodu je nutno aplikovat závěry, k nimž
Nejvyšší soud dospěl v usnesení sp. zn. 3 Tdo 52/2008, v němž
se uvádí, že pokud byla „rostlina konopí setého pěstována
a dále zpracovávaná výlučně pro potřeby alternativní léčby,
pak s ohledem i na ostatní okolnosti mající vliv na konkrétní
společenskou nebezpečnost činu lze učinit závěr, že není
naplněn materiální znak takového činu“. Judikát vychází
z materiálního pojetí trestného činu, jak bylo zakotveno v
předchozím trestním zákoně č. 140/1961 Sb. platném do
31.12.2009. Stávající trestní zákoník č. 40/2009 Sb. nahradil
materiální pojetí trestného činu zásadou subsidiarity trestní
represe zakotvenou v § 12 odst. 2 TZ, která má podobný obsah.
II.
Obžalovaní jsou přesvědčeni, že jejich jednání nevykazovalo
znaky trestného činu, soud tedy jejich jednání nesprávně právně
posoudil. Nenakládali totiž s omamnými a psychotropními látkami
nedovoleně ve smyslu § 283 odst. 1, 3 písm. c) zákona trestního
zákoníku, tj. bez povolení k nakládání s uvedenými látkami ve
smyslu § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
(dále jen „ZoNL“), neboť z důvodu nadřazenosti práva
Evropské unie (dále jen „EU“ nebo „Společenství“) nelze
na ně nahlížet, že by konali nedovoleně ve smyslu uvedeného
ustanovení trestního zákoníku, tj. že by konali bez povolení ve
smyslu výše uvedených ustanovení ZoNL, a to z následujících
důvodů.
Ačkoliv § 24 ZoNL zakazuje pěstování konopí a tím de facto
znemožňuje vydání povolení k nakládání s konopím dle § 4 a
§ 8 uvedeného zákona, doznal tento absolutní prohibiční režim
odchylky v podobě zákona č. 50/2013 Sb. Zákon č. 50/2013 Sb.,
kterým se mění zákon o léčivech a o změnách některých
souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších
předpisů, zákon o návykových látkách a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon o
správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tzv.
zákon „konopí do lékáren“ (dále jen „ZKdL“), jež zavedl
s účinností od 1. března 2014 legální režim pěstování
konopí k lékařským účelům v podobě zejména nově zavedených
§ 24a a § 24b ZoNL a § 79a ZKdL (dále jen „sporná ustanovení
ZkdL“).
Podmínky pro pěstování konopí za lékařskými účely stanovené
sporná ustanovení ZKdL jsou na základě ustálené judikatury
Soudního dvora založené na rozsudku ve věci C-194/94 CIA Security
International, bod 54, vůči obžalovanému a obžalované
nevymahatelné z důvodu, že představují tzv. technický předpis
ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES, který,
ačkoli měl, tak nebyl Evropské komisi (dále jen „Komise“)
oznámen.
K uvedenému závěru je třeba dospět na základě následujících
skutečností:
Ustanovení § 24a a § 24b ZoNL představují čistě národní
právní úpravu, tj. jejich přijetí není žádným způsobem
požadováno unijními právními předpisy, což by vedlo ke
zproštění ČR od povinnosti oznámit ZKdL Komisi dle čl. 10 odst.
1 první odrážka směrnice 98/34/ES.
V případě § 24a a § 24b ZoNL se jedná o technický předpis v
podobě tzv. jiného požadavku ve smyslu čl. 1 bod 3 ve spojení s
bodem 9 směrnice 98/34/ES, jehož neoznámení ve fázi návrh
předpisu podléhá sankci nevymahatelnosti.
Dle čl. 1 odst. 3 směrnice se „jiným požadavkem“ rozumí
„požadavek […] kladený na výrobek zejména z důvodu ochrany
spotřebitelů […], který má vliv na jeho spotřební cyklus po
jeho uvedení na trh, […], pokud tyto podmínky mohou významně
ovlivnit […] uvedení na trh“ daného výrobku.
Je nesporné, že § 24a a § 24b ZoNL stanoví požadavky na určitý
výrobek, a sice konopí za léčebnými účely, uložené především
z důvodu ochrany spotřebitelů.
Dále se požadavky § 24a a § 24b ZoNL týkají používání
výrobku ve smyslu čl. 1 bodu 9 směrnice 98/34/ES.
Mimoto se požadavky § 24a a § 24b ZoNL týkají životního cyklu
daného výrobku (konopí za léčebnými účely) po uvedení na
trh. V předmětné věci dochází k uvedení výrobku na trh
(nejpozději) při dodání konopí za léčebnými účely Státním
úřadem pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) provozovateli
lékáren dle § 24 odst. 2 ZoNL.
To zcela odpovídá definici nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 2008/765/ES, kterým stanoví požadavky na akreditaci
a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh
stanovující obecnou definici pojmu „uvádění na trh“
definovaného jakožto „první dodání výrobku na trh“ (čl. 2
bod 2 daného nařízení), pod kterým je třeba rozumět „dodání
výrobku k distribuci […] na trh […] v rámci obchodní činnosti,
ať už za úplatu nebo bezplatně“ (čl. 2 bod 1 daného
nařízení).
Je nesporné, že při dodání konopí za léčebnými účely
Státním úřadem pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“)
provozovateli lékáren dochází k dodání výrobku k distribuci na
trh ve smyslu výše uvedeného. Tato činnost je vykonávaná za
úplatu, jak vyplývá z § 24b odst. 2 ZoNL, jež stanovuje cenu za
převod konopí provozovateli lékárně. Stejně tak je třeba na
SÚKL v předmětném ohledu nahlížet jakožto vykonávající
obchodní činnost v podobě subjektu, kterému byl státem svěřen
obchodní monopol ve smyslu čl. 37 Smlouvy o fungování EU, což
jednoznačně dokládá, že z hlediska unijního práva SÚKL v
předmětném ohledu vykonává obchodní činnost ve smyslu čl. 2
bodu 1 nařízení č. 2008/765/ES.
Sporná ustanovení ZKdL dále představují „podmínku“
vztahující se na používání dotčeného výrobku (konopí),
která může významně ovlivnit jeho uvedení na trh. V této
souvislosti je zřejmé, že distribuční monopol lékáren na
základě sporných ustanovení ZKdL (viz např. výraz v § 24b ZoNL
o dodávce konopí „výhradně provozovateli lékárny k přípravě
léčivých přípravků“) zásadním způsobem ovlivní uvedení
na trh léčebného konopí v porovnání se stavem, kdyby bylo volně
obchodovatelné za tržních podmínek nabídky a poptávky. Nutno si
uvědomit, že konopí je samo o sobě léčebné, tj. pro jeho
léčebné vlastnosti není třeba farmaceutického zpracování.
Státní požadavek v podobě dodání konopí vybranými dodavateli
SÚKL, jež jej dále dodá do lékáren, nemá samo o sobě léčebnou
hodnotu, ale má zabránit legálnímu pěstování, užívání a
obchodovatelnosti konopí za léčebnými účely, čímž
jednoznačně významně ovlivňuje uvedení na trh v porovnání s
ostatními volně obchodovatelnými výrobky.
Za účelem předejít účelovému argumentu, že konopí je omamnou
látkou a tudíž nelze na ni nahlížet jako na běžný výrobek,
lze jednoduše odkázat na rozsudek Soudního dvora ve věci C-137/09
Josemans, zejména body 37 až 41, v jehož rámci Soudní dvůr
potvrdil význam omamných látek jako je konopí za léčebnými
účely a i jejich a priori obchodovatelnost podléhající
přezkumu unijním soudem z hlediska unijního práva.
Uvedené tvrzení o nutnosti oznámit ZKdL byla i potvrzena
Parlamentním institutem Poslanecké sněmovny v březnu 2012, viz
http://cannabis-dukazy.blogspot.cz
a potvrzuje je usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5.10.2017 č.j.
III. ÚS 3354/2016 v bodu 34
Nelze tak než dospět k závěru, že sporná ustanovení ZKdL
představují technický předpis v podobě tzv. jiného požadavku
ve smyslu čl. 1 bod 3 ve spojení s bodem 9 směrnice 98/34/ES,
jehož neoznámení ve fázi návrh předpisu dle čl. 8 směrnice
98/34 vede k jejich nevymahatelnosti vůči obžalovanému, na
kterého tak nelze hledět v tom smyslu, že nakládal nedovoleně s
omamnými a psychotropními látkami ve smyslu § 283 odst. 1 a odst.
2 písm. c) zákona trestního zákoníku, resp. bez povolení k
nakládání s uvedenými látkami ve smyslu § 4 a § 8 ZoNL.
Obžalovaný č. 1 dále namítá nevymahatelnost ustanovení § 1
odst. 1 ve spojení s přílohou 1, § 1 odst. 2 ve spojení s
přílohou 2 a § 2 ve spojení s přílohou 3 vyhlášky č.
221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování,
přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných
léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití,
jež je ratione temporis na předmětnou věc aplikovatelná.
Ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 221/2013 Sb. stanoví ve
spojení s přílohou č. 1 dané vyhlášky jakostní požadavky na
léčebné konopí a představuje tak technickou specifikaci ve
smyslu čl. 1 bod 2 směrnice 98/34/ES, tj. první kategorii
technického předpisu ve smyslu čl. 1 bod 9 směrnice 98/34/ES.
Ustanovení § 1 odst. 2 ve spojení s přílohou 2 dané vyhlášky
stanoví jakostní požadavky na léčebné konopí a představuje
tak technickou specifikaci ve smyslu čl. 1 bod 2 směrnice 98/34/ES,
tj. první kategorii technického předpisu ve smyslu čl. 1 bod 9
směrnice 98/34/ES.
Ustanovení § 2 ve spojení s přílohou 3 vyhlášky 221/2013 Sb.
umožňuje pouze lékaři předepisování léčebného konopí a
představuje tak jiný požadavek ve smyslu čl. 1 bod 3 směrnice
98/34/ES, tj. druhou kategorii technického předpisu ve smyslu čl.
1 bod 9 směrnice 98/34/ES.
Ačkoliv byla vyhláška č. 221/2013 Sb. Komisi dle směrnice
98/34/ES oznámena, byla postoupena do oznamovací procedury v tzv.
naléhavém režimu dle čl. 9 odst. 7 směrnice 98/34/ES, jež
umožňuje přijetí technického předpisu bez nutnosti dodržet
tříměsíční lhůtu dle čl. 9 odst. 1 směrnice 98/34/ES (viz
body 11 a 12 notifikačního formuláře zaslaného Českou
republikou Komisi v rámci předmětného oznámení.
Jakožto výjimka z běžného režimu stanoveného čl. 9 odst. 1
směrnice 98/34/ES je třeba naléhavý režim čl. 9 odst. 7
směrnice 98/34/ES použít restriktivně, tj. pouze v míře
nezbytně, přičemž důkazní břemeno přísluší členskému
státu.
Čl. 9 odst. 7 směrnice přitom zní: „Odstavce 1 až 5 se
nepoužijí, je-li členský stát z naléhavých důvodů
způsobených vážnými a nepředvídatelnými okolnostmi, které
souvisejí s ochranou veřejného zdraví nebo s bezpečností, s
ochranou živočichů nebo rostlin, nucen ve velmi krátké lhůtě
připravit technické předpisy tak, aby byly neprodleně vydány a
provedeny, aniž by byly možné jakékoli konzultace.“
Je zřejmé, že při přijetí žádné naléhavé důvody způsobené
vážnými a nepředvídatelnými okolnostmi související s ochranou
zdraví neexistovaly.
Česká republika tudíž nebyla oprávněna použít naléhavou
proceduru čl. 9 odst. 7 směrnice 98/34/ES při přijetí vyhlášky
č. 221/2013 Sb. Na danou vyhlášku je tedy třeba nahlížet ve
smyslu, že nebyla řádně Komisi oznámena dle čl. 9 odst. 1
směrnice 98/34, a tudíž jsou výše uvedena ustanovení této
vyhlášky vůči obžalovanému č. 1 nevymahatelná a nelze na něj
hledět v tom smyslu, že nakládal nedovoleně s omamnými a
psychotropními látkami ve smyslu § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. c)
zákona trestního zákoníku, resp. bez povolení k nakládání s
uvedenými látkami ve smyslu § 4 a § 8 ZoNL.
Nad rámec uvedeného se obžalovaný č. 1 domnívá, že česká
právní úprava nekonzistentním a nepřiměřeným způsobem
omezuje volný pohyb léčebného konopí, čímž porušuje čl. 34
Smlouvy o fungování EU, jež zaručuje jednotlivcům svobodu
volného pohybu zboží.
Důvod je ten, že vnitrostátní právní úprava v podobě zákona
č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., stanoví
požadavky na jakost léčebného cannabis, které je de facto
třeba dovážet z Nizozemska, kde je pěstované k omamným účelům,
a které je prokazatelně méně vhodné pro léčebné použití než
jiné (vnitrostátní či dovezené) odrůdy cannabis včetně zcela
neomamných odrůd cannabis a neomamných metod aplikace omamného
cannabis, jejichž léčebné použití je naopak zakázáno.
Dle názoru obžalovaného č. 1 brání čl. 34 Smlouvy o fungování
EU skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-137/09
Josemans explicitně uznal přípustnost používání omamných
látek, jako je cannabis, k léčebným a výzkumným účelům (viz
výše), uvedené české právní úpravě, která zcela
nekonzistentně umožňuje pouze použiti nevhodného léčebného
cannabis (dovezeného z Nizozemska) sloužícího primárně k
omámení a pod hrozbou trestní sankce zakazuje veškeré pěstování,
výzkum a užívání jiných (vnitrostátních či dovezených)
odrůd cannabis vhodnějších k léčebnému použití.
III.
Subsidiárně obžalovaní požadují, aby soud předložil Soudnímu
dvoru žádost o řízení o předběžné otázce dle čl. 267
Smlouvy o fungování EU týkající se souladu českých právních
předpisů s právem Společenství. Dle názoru obžalovaných by
Soudnímu dvoru měly být předloženy tyto otázky:
-
Je třeba čl. 9 směrnice 98/34/ES vykládat v tom smyslu, že brání v použití naléhavé procedury dle odst. 7 uvedeného ustanoveni v případě vnitrostátní úpravy, jako je vyhláška č. 221/2013 Sb., kterou se stanovuji podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem cannabis pro léčebné použiti, jejímž prostřednictvím jsou stanoveny požadavky na jakost léčebného cannabis a další požadavky na toto zboží?
-
Představuje § 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že umožňuje pěstování konopí pouze vybraným dodavatelům a požaduje, aby veškerý vypěstovaný cannabis pro léčebné použiti byl předán Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, který jej dodá do lékáren, jež jsou jako jediné oprávněny konopí vydávat, technicky předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanoveni nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 8 a 9 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
-
Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungováni EU vykládat v tom smyslu, že bráni vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., neboť tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví požadavky na jakost léčebného cannabis, které je de facto třeba dovážet z Nizozemska, kde je pěstované k omamným účelům, a které je prokazatelně méně vhodné pro léčebné použiti než jiné (vnitrostátní či dovezené) odrůdy cannabis včetně zcela neomamných odrůd cannabis a neomamných metod aplikaci omamného cannabis, jejichž léčebné použiti je naopak zakázáno?
-
Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-137/09 Josemans explicitně uznal přípustnost používání omamných látek, jako je cannabis, k léčebným a výzkumným účelům, vykládat v tom smyslu, že bráni vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje pouze použiti nevhodného léčebného cannabis (dovezeného z Nizozemska) sloužícího primárně k omámení a pod hrozbou trestní sankce zakazuje veškeré pěstování, výzkum a užíváni jiných (vnitrostátních či dovezených) odrůd cannabis vhodnějších k léčebnému použiti?
IV.
S ohledem na výše uvedené obžalovaní navrhují, aby dovolací
soud zrušil rozsudek Krajského
soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 23.2.2017, č.j. 61 T
1/2017 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2017 č.j.
4 To 33/2017 a sám rozhodl tak, že obžalované
zprostí obžaloby v celém rozsahu.
Ing. David Čechmánek
v zastoupení
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)